Informace o nás

 

T. O. Světoběžníci
         Jako parta jsme se seznamovali během roku 1970 až 1971. Na podzim roku 1972 v Rokytnici nad Jizerou jsme se rozhodli založit osadu.

         Zakládající členové byli Pulec (Kovik) - Miroslav Kovář a Piňďa - Eva Kovářová, Rokytnice, Michelle - Irena Kovářová, Jičín, Glanz - ?, Horní Počernice, Božka - Bořivoj Forejt, Horní Počernice, Jitruška půlitrová (Dave) - Josef Kovář, Hořice, Šumař - Věroslav Kapras a Žrája - Jana Kaprasová, Zlatá Olešnice, Juan - Jaromír Hlavatý, Vamberk, Bucho - Štěfan Piši, Pěkov, Čiki - Božena Viková a Chobot - Jaroslav Vik, Hostinné.
         Název Světoběžníci jsme si zvolili podle toho, že jsme byli z různých koutů republiky. Zároveň nám připadalo, že osad, které měly anglické a americké názvy je spousta, ale těch s českými tolik není. Po zvolení názvu se volil šerif. Byl jím zvolen Kovik a zástupce Chobot. Tato volba se potvrdila jako správná, protože ve svých funkcích jsou dodnes. Během času někteří kamarádi přestali jezdit. Na jejich místa přišly děti, které se nám narodily a trošku povyrostly. Také přišli noví kamarádi: Ťůťa - Martin Kovář, Ťapka - Míra Erlebach (současný fotokronikář), Bubák - Petr Chlumák, Danny - Dan Jón, Bobek - Libor Chlumák, Dáška - Daša Šaldová, Kastelán - Lenka Viková, Viking - Petr Vik, Zbyšek – Zbyněk Neumann, Zdenouš (Psík) – Zdeněk Erlebach (+), Kule – Michal Jirouš, Honzík – Jan Tokár, Toki – Láďa Tokár, Pipo – Josef Marek, Venca/Dub – Vašek Doubek,Babča - Mařenka Čornaničová, Kovi - Věrda Kovář …. Stávající osazenstvo pochází většinou z Rokytnice a Hostinného. Dále s námi ještě jezdili a občas zúčastní akce nebo vyrazí ven Miro, Mrak, Póča, Tkanička, Dráža, Tomáš a Petr Kaprasovi, Evča, Síma, Sovička, Elen, Klárka, Danče, Madla, a další.

         Jako osada jsme nikdy neměli vlastní kemp. Jezdili jsme převážně do Českého Ráje, na Broumovsko a do Orlických hor. V roce 1982 nás osud seznámil s Banánem a tím také s osadou Na Brodě. Spolu s touto osadou jsme začali vyrážet na různé vandry, akce a jednou za dva roky pořádáme společný výroční oheň. Srub „Broďáků“ se nám stal základnou.